Reputation in Danger

In Prague, December 4, 2017

Dear Rector,

It is with a sense of disillusion that we have read your answer to the open letter, signed by more than 300 academics from around the world by now. While we cannot speak on behalf of all of the signatories, your letter prompts a response that we – as the contact persons behind the open letter – now submit. Some signatories have shared our disappointment over your wording and choice of arguments, and we will quote from their reactions in what follows.

When defending publications that our open letter raises as fraudulent, you back your defense by pointing to the fact these were included in databases of scholarly journals, two of them in Scopus. We assume that it is known to you, being the representative of the largest Czech university, that neither this nor any other database can automatically guarantee the quality of a journal. (For more on dubious journals indexed in Scopus, see, for example, Predatory Journals in Scopus published by CERGE-EI, a joint workplace of the Charles University and the Academy of Sciences in March 2017). What is more, the two journals – which appear on the Beall’s list, and were included in Scopus – were taken down from the database precisely in suspicion of predatory practices. In light of this, one can read your response as advocating problematic publishing practices.

We would expect that in the position of the rector, you would look into our incentives while taking into account the needs of the institution as a whole. It is not in the interest of the university that an individual with such a problematic publishing track record would present one of its Faculties in the position of a dean. As noted by Jakub Steiner (CERGE-EI), signatory of the open letter and a new ERC Consolidator Grant holder:

I have not applied [for the ERC grant] as part of the Charles University because unlike the Academy of Sciences, this institution is unable to neither assess nor institutionally appraise research within social sciences. The mechanic evaluation of research outputs has resulted in the Charles University, and specifically the Faculty of Social Sciences, losing its scholarly and moral compass. I am sorry that the University did not react to the letter … signed by several ERC grant holders. I wish the administration of the University courage to finally deal with the situation within social sciences at our university.

We are sorry to read that also your answer to our open letter is a testimony to such a lack of courage.

The aim of the open letter was not to attack one individual. Anyone can make a mistake – but some errors are simply not compatible with holding management functions, at least for some time. Indeed, it cannot be proved (but, unfortunately, also not rebutted) that Alice Němcová Tejkalová engaged in unethical practice consciously and with knowledge of the situation. Even if this was not made consciously, it is a striking proof of incompetence on her part. Rather than making it about Alice Němcová Tejkalová, we argue that the bar needs to be set higher when it comes to one of the highest positions in Czech academia. Repeating unethical practice is not enough, even if this practice was done unintentionally.

As Daniel Münich(CERGE-EI), another signatory to the letter, wrote, “ambitious faculties should be lead and managed … by people knowledgeable (well above the average on the workplace) of academic standards, individuals who have also mastered something academically.”

What is more, our letter was certainly not intended as an attack on academic self-government. The aim of the letter was merely to warn of the implications that may result from appointing the nominee of the Faculty of Social Sciences Academic Senate. The comparison you made with politicians who curtail academic rights does not hold. While they are doing so in the position of political power, here it is one instance of academic self-government (the rector) confirming the decision of another instance of academic self-government (Academic Senate). We appreciate your restraint in using your own powers, and the emphasis on the autonomy of the Academic Senate – we agree that rector’s intervention should only come in a very extreme situation. However, we cannot imagine a more extreme situation than engaging in unethical publishing practices.

Not appointing the nominated dean would be in line with your mission, namely to defend the interests of the university and principles of good publishing. Appointing the nominee sends out a completely opposite signal. Unfortunately, her case it is just a stone in the mosaic of failures that have taken place at the Faculty of Social Sciences. An important indicator was that Alice Němcová Tejkalová has remained the director of the Institute of Communication Studies and Journalism even after the outbreak of scandal. This has created a situation when Strielkowski’s misconducts were dealt with by Strielkowski’s co-author (herself). We perceive your decision to keep Alice Němcová Tejkalová in your advisory body to be not only equally unfortunate, but more important on a symbolical level.

As far as we know, the administration of the Charles University has also never clearly addressed the larger issue here, the “rotten money” of the mechanical evaluation (called “kafemlejnek”) at the Faculty of Social Sciences. The analysis available at antipredator.vedazije.cz has shown that publication in predatory journals is actually an amateur league when compared to the “kafemlejnek” practices. Real masters have focused on another category of outputs, namely monographs. This group found students at the Faculty of Social Sciences’ Institute of Economic Studies. Here graduate students on both master and doctoral level were encouraged to submit their theses to dubious publishing houses, including Lambert Academic Publishing (on the Beall’s “must avoid” list). Subsequently, in some cases, these “books” were reported by the faculty staff as monographs, and as such they were able to bring more “points” than publications in prestigious scholarly journals.

While it may be a mistake on part of the students, they were encouraged by their Institute, turning this into a serious pedagogical failure. It is hence clearly an unethical conduct from the perspective of the Institute of Economic Studies, something the administration of the Charles University needs to address. As the already mentioned Daniel Münich said,

The administration of the Charles University and its self-government bodies should have put an end to calculating mechanical points when allocating money for science, specific research programs and educational normatives a long time ago. Failing to do so, they are putting academics in front of an enormous daily moral dilemma: doing research according to international disciplinary standards, and according to their best knowledge and conscience, or doing research that will provide money for the workplace through the mechanical system of points. In some disciplines, this dilemma is weaker, but especially in social sciences this dilemma is absolutely crucial. Charles University’s administration and self-government should have dismissed the application of mechanical points – and when it comes to social sciences, they can do so tomorrow.

Dear Rector,

You have stressed on several occasions that you care about the prestige of Charles University, a university that you would like to – following the plans of its founder, Charles IV – turn into a world-class university. Your steps with respect to publishing practice and ethics, especially in the context of the herein presented scandal, may give the impression that instead of enforcing a policy that would provide our university with such prestige you are merely interested in its external attributes.

Together with many other signatories of the open letter against the appointment of Alice Němcová Tejkalová Dean of the Faculty of Social Sciences, we are afraid that, continuing with this approach, Charles University will not only fail to become the second Oxford or Bologna but will be compared to the scandal-plagued Pilsen Law Faculty. We firmly hope that there is still time to reverse this from happening.

Sincerely,

Mgr. Michaela Trtíková Vojtková, michaela.vojtkova@gmail.com, +420 777 068 338
Mgr. Michael Komm, Ph.D., komm@vedazije.cz, +420 777 553 579
Dr. Anna Durnová, Ph.D., anna.durnova@univie.ac.at, +43 699 119 34672

V Praze, 4. prosince 2017

Vážený pane rektore,

s rozčarováním jsme si přečetli Vaši odpověď na výzvu dnes již více než 300 akademických občanů z celého světa. Za ně všechny nyní sice mluvit nemůžeme, Váš dopis si nicméně reakci vyžaduje, proto ji píšeme pouze za sebe jako kontaktní osoby otevřeného dopisu. Někteří signatáři ale naše rozčarování nad Vašimi formulacemi a argumenty sdílejí, část těchto reakcí budeme v následujícím textu citovat.

Když hájíte publikace, na jejichž problematičnost výzva upozorňuje, spoléháte se především na to, že předmětné časopisy byly obsaženy v databázích odborných časopisů, např. Scopus. Předpokládáme, že je Vám jako představiteli největší české univerzity známo, že ani tato ani žádná jiná databáze záruku kvality časopisu automaticky neposkytuje (ve vztahu ke Scopusu viz např. studie jednoho ze společných pracovišť Univerzity Karlovy a Akademie věd CERGE-EI Predatory Journals in Scopus, březen 2017). Kromě toho dva zmiňované časopisy, které byly na Beallově seznamu, posléze Scopus ze své databáze kvůli podezření z predátorských praktik vyřadil. Vaši odpověď proto její čtenáři mohou číst jako obhajobu problematických publikačních praktik.

Od rektora univerzity bychom očekávali, že bude podněty hodnotit z hlediska zájmu celé instituce. V zájmu univerzity není, aby někdo s takovou publikační historií reprezentoval jednu z jejích fakult ve funkci děkanky. Jak upozorňuje signatář otevřeného dopisu a čerstvý držitel ERC Consolidator Grant, Jakub Steiner (CERGE-EI): „Pod vlajkou UK jsem o grant nežádal, protože UK na rozdíl od AV není s to skutečně hodnotit a institucionálně ocenit společensko-vědný výzkum. Mechanistické hodnocení výzkumu vedlo na UK, konkrétně na FSV, ke ztrátě vědeckého a morálního kompasu. Mrzí mě, že se UK nezabývalo výzvou…, kterou podepsalo několik držitelů ERC grantů. Přeji vedení UK odvahu se situací společenských věd na naší univerzitě začít zabývat.“ Je nám velice líto, že i Vaše odpověď ilustruje jen absenci takové odvahy.

Cílem otevřeného dopisu nebylo útočit na jednu osobu. Každý může udělat chybu – ale některé chyby jednoduše nejsou slučitelné s výkonem řídících funkcí, přinejmenším na určitou dobu. Skutečně nelze dokázat (ale bohužel ani vyvrátit), že se Alice Němcová Tejkalová angažovala v neetické praxi vědomě a se znalostí všech souvislostí. I pokud se v něm ale angažovala nevědomě, je to zarážející doklad nekompetence. Nejde nám o jednotlivce, jde nám o to, že na jedné z nejdůležitějších řídících pozicí v českých společenských vědách by snad měla existovat vyšší kritéria než jen to, že v případě její účasti na neetických praktikách nebyl prokázán úmysl. Jak napsal Daniel Münich, rovněž signatář dopisu, „ambiciózní fakulty by měli vést a řídit… lidé velmi dobře (vysoce nad běžný průměr na pracovišti) znalí profesních akademických standardů, kteří taky akademicky něco významného dokázali“.

Rozhodně jsme nechtěli útočit na princip akademické samosprávy. Cílem dopisu bylo pouze varovat před důsledky, které univerzitě může přinést rozhodnutí jmenovat děkanku doporučenou senátem FSV UK. Srovnání s politiky zasahujícími do akademické samosprávy je zavádějící – zatímco v jejich případě jde o zásah politické moci do autonomie vysokých škol, v tomto případě jedna instance akademické samosprávy (tedy rektor) potvrzuje rozhodnutí jiné instance akademické samosprávy (tedy akademického senátu). Oceňujeme Vaši zdrženlivost ve využívání vlastních pravomocí a důraz na autonomii akademického senátu – je dobře, že se shodujeme na tom, že k zásahu rektora by mělo docházet jen ve zcela krajní situaci. Neumíme si ale představit o moc krajnější situaci než zapletení do neetických publikačních praktik.

Nejmenování navržené děkanky by tak jen naplnilo Vaše poslání, totiž hájit zájem celku univerzity a obecných principů dobré publikační praxe. Její jmenování vyšle zcela opačný signál. Je to bohužel jen kamínek do mozaiky selhání, které případ neetických publikací na FSV UK provázejí. Jejich klíčovou součástí bylo setrvání Alice Němcové Tejkalové ve funkci ředitelky IKSŽ po propuknutí skandálu. Došlo k neúnosné situaci, kdy prodloužení smluv kritikům akademického podvodníka Strielkowského řešila Strielkowského spoluautorka a účastnice jeho kritizovaných praktik. Jako velmi nešťastné a symbolicky ještě důležitější potom vnímáme rozhodnutí ponechat Alici Němcovou Tejkalovou v kolegiu rektora, čímž bylo její selhání přikryto autoritou rektorské funkce.

Pokud je nám známo, vedení Univerzity Karlovy se také nikdy jasně nepostavilo k širšímu podnětu, který se týkal mletí „shnilých bodů“ na FSV UK. Analýza skupiny, která spravuje stránku http://antipredator.vedazije.cz/ totiž ukázala, že publikace v predátorských časopisech jsou v rámci „kafemlejnku“ vlastně amatérskou ligou. Opravdoví „profesionálové“ se zaměřovali na jinou kategorii výstupů, a to na monografie. Tato skupina zjistila, že na Institutu ekonomických studií FSV UK byli studenti a studentky magisterských i doktorských programů nabádáni k tomu, aby si svoje diplomové práce nechali vydat u pochybných (slovy Beallova seznamu „must to avoid“) nakladatelů jako je Lambert Academic Publishing jako knihu. Následně v některých případech byly tyto „knihy“ pracovníky fakult vykázány do RIVu jako monografie, a jako taková dokázala přinést pracovišti více bodů než publikace v opravdu prestižním časopise. V tomto případě může jít o omyl na straně studentů (podněcovaný jejich školou, jde tedy i o vážné pedagogické selhání), ale jde především o zjevný neetický úmysl na straně pracoviště, na který podle našeho názoru mělo vedení UK aktivně reagovat.

Jak zdůraznil již jednou citovaný Daniel Münich: „Vedení a samospráva Univerzity Karlovy se měly už dávno zříct vnitřní aplikace kafemlejnkových principů a bodů v alokaci peněz na vědu, specifický výzkum a vzdělávací normativy. Tím, že se tak dosud nestalo, staví své akademiky před obrovské každodenní morální dilema: dělat a podporovat výzkum podle mezinárodních oborových standardů a svého nejlepšího vědomí a svědomí a nebo dělat a podporovat takový výzkum, který pracovišti zajistí peníze díky kafemlejnkovým bodům. V některých oborech je toto dilema slabší, ale třeba ve společenských vědách je to dilema zcela zásadní. Vedení a samospráva Univerzity Karlovy se měli vnitřní aplikace kafemlejnkových principů a bodů zříct již dávno a pro společenské vědy to mohou udělat v podstatě hned zítra.“

Vážený pane rektore,

Několikrát jste zdůraznil, že Vám záleží na prestiži Univerzity Karlovy, z níž byste dokonce – v návaznosti na plány jejího zakladatele Karla IV.– chtěl mít světovou univerzitu. Vaše dosavadní kroky v otázce publikační praxe a etiky, především v kontextu citovaného skandálu na FSV UK, ale mohou vyvolávat dojem, že Vás zajímají především vnější atributy této prestiže, namísto prosazování politiky, která by naší univerzitě takovou prestiž opravdu zajistila. Společně s mnoha dalšími signatáři otevřeného dopisu proti jmenování Alice Němcové Tejkalové děkankou se obáváme, že s přístupem, který jste dal najevo, se Univerzita Karlova bohužel nejen nestane druhým Oxfordem či Bologní, ale bude spíše muset odvracet srovnávání s plzeňskými právy. Pevně doufáme, že je stále ještě čas tento neblahý trend zvrátit.

S pozdravem,

Share this: